TS: Sportisimo 1/2Maraton Praha nadchl nejen výkony

Více než dvanáct tisíc přímých účastníků závodu, stovky dobrovolníků, hrající kapely, tisícovky diváků povzbuzujících kolem trati.

Dohromady tvoří atmosféru Sportisimo 1/2Maratonu Praha. Pochvalovali si ji běžci, kteří zažili závod poprvé, zkušení půlmaratonští matadoři, známé osobnosti i elitní atleti.

„Výborná atmosféra, diváci nám svým povzbuzováním pomohli k tomu, abychom podali co nejlepší výkon,“ shodovali se na tiskové konferenci po závodě elitní atleti.

Podporovat své blízké a spoluvytvářet onu atmosféru závodu vyrazily do Prahy z blízka i daleka celé rodinné klany.

Jsou dvě hodiny do startu. U stánku Volkswagenu stojí hlouček lidí. Vyzvedávají si modré trubky a píšťalky. Mezi nimi i Nikolka a Adam Přenosilovi. „Taťka běží, přijeli jsme mu fandit. Zaslouží si to. Tvrdě trénoval,“ říká Adam, starší z obou dětí. Vedle se usmívá ve sportovním oblečený tatínek.

„Já jsem přijela s tátou z Horního Jelení u Pardubic. Táta běží, já budu fandit. Budu všude, na startu, na trase, i v cíli,“ sděluje své plány Míša Vojtěchová.

Start. Zní tóny Smetanovy Vltavy, potlesk přihlížejících. Natažené ruce si plácají s těmi, kteří nesou na hrudi startovní číslo. Čeká je porce jednadvaceti kilometrů pražskými ulicemi. Leckterý půlmaratonský novic v tu chvíli těžko potlačuje dojetí. Za startovní čarou čekají na svého tátu i Adam a Nikolka Přenosilovi. „Běž do toho tati,“ povzbuzují, co jim síly stačí.

Elektrizující atmosféra. Třináct minut slávy pro dvanáct a půl tisíce účastníků. Tak dlouho trvá, než se dlouhý had běžců dostane přes startovní čáru. Vlna emocí se zvedá, když se na konci startovního pole přibližuje skupina běžců tlačících či doprovázejících speciální sportovní vozíky. Na modrých tričkách nápis „Running With Those That Can’t“ (Běháme s těmi, kteří nemohou). Příznivci charitativního občanského sdružení založeného studenty 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Své osobní závodní ambice přetavují v radost z toho, že umožnili zážitek z největší masové sportovní akce v České republice mladým hendikepovaným lidem. Když protínají startovní čáru, zní potlesk ještě mohutnější než po startovním výstřelu.

Kdyby se dala síla pozitivních emocí měřit, určitě by ručička tohoto přístroje atakovala nejvyšší hodnoty v prostoru startu a cíle, v němž se soustředilo nejvíce diváků. Ve vzdálenějších místech trasy, kde jich je méně, přebírají roli fanoušků kapely, které jsou součástí půlmaratonského hudebního festivalu.

„Vždycky je tu skvělá atmosféra. Tým kolem Carla Capalba dokáže připravit výborný závod. I proto jsem rád přijel, tentokrát alespoň na štafetu,“ dělí se v cíli o své pocity ze závodu Pavel Nedvěd, fotbalová ikona nedávné doby. „Letos se zkusím ještě vrátit a dát i půlmaraton, pravděpodobně v Olomouci,“ slibuje Nedvěd.

„Bavilo mě pozorovat lidi v davu běžců. Na desátém kilometru jsem přestal myslet na to, že mě ještě nedávno limitovalo zranění nohy. Užíval jsem si to, pozoroval běžce kolem sebe a fandící diváky. Bavilo mě i to, že mě v druhé polovině závodu předbíhaly starší dámy, “ usmívá se po proběhnutí cílem Stanislav Bartůšek, redaktor České televize.

Vyplavené endorfiny fungují, a tak je o sobotním odpoledni v okolí náměstí Jana Palacha koncentrováno pravděpodobně nejvíce spokojených lidí ve městě.

Okolní hospůdky jsou plné běžců ověšených medailemi pro účastníky. Chlubí se osobními rekordy, hodnotí se výkony „eliťáků“, diskutuje se nad tím, co by bylo, kdyby tolik nefoukalo. Na nedalekém Alšově nábřeží zní potlesk. Po závodě se tam sešli příznivci charitativního sdružení „Running With Those That Can’t“. Aby si vzájemně poděkovali, rozloučili se. Atmosféra půlmaratonu doznívá ještě dlouho poté, co náměstí Jana Palacha ztrácí svůj sportovní háv a obléká se znovu do všedního.

Zdroj: RunCzech