Ten úkol jim pořadatelé pořádně usnadnili, vždyť přes několik metrů vysoký živý plot, nejslavnější dostihovou překážku, vedla lávka. Už o pár metrů dál ale přišel na řadu těžší úkol, Irská lavice. Rychlý výběh nahoru chtěl pořádný rozběh, za to cesta dolů naopak nebývalou opatrnost. Na pády tentokrát nebyla nouze.

A když k tomu přidáme mokrý terén s místními ochutnávkami bahenních lázní, občas to bylo pořádné dobrodružství. Nikomu pak už nevadil déšť, který se na ně po většinu dne snášel. Pardubická RunTour byla rozhodně tou nejnáročnější v její historii. Had plný běžců, který se proplétal tratí Velké pardubické ale vypadal spokojeně.

Pro kdekoho to byl první závod v životě a hned takováto zkouška. O to víc si ji ale dotyční užili. V cíli samý úsměv, obětí, výskoky radosti. Když se pak běžci mohli společně usušit v teple a suchu tribuny Dostihového závodiště, bylo o zážitek postaráno.

RunTour v Pardubicích napsala svou první kapitolu, ale v dalších letech jistě připíše další, protože tohle stálo za to. S trati si navíc brilantně poradili i zrakově postižení běžci z Nadace Leotninka. RunTour opět ukázala, že tady může být úplně pro každého, nehledě na věk, handicap nebo výkonnost. A to dokonce na tak náročné trati v sychravém počasí.